V hlavní roli rozbouřený oceán
V této kapitole spolu navštívíme dvě úžasná místa. Jedno, které moc dobře znáte už z minula a druhé úplně nové, které za mě patří k největším překvapením letošní návštěvy Madeiry a také k jedním top míst, které na ostrově naleznete.
Krásné ráno na úchvatných útesech.
Šestý den naší expedice jsme tedy opět vstávali brzo ráno a vyrazili na focení. Jelikož jsme na obloze viděli hvězdy a nikdy jsme tam nebyli, tak jsme se těšili, jak malý děti na vánoce. Ono najít na na vyhlášených destinací nová neokoukaná místa na focení, je docela oříšek a ke všemu ta ukázková fotka. Přesnou lokaci vám ale nepovím. Místa na focení zde moc není a pokud se tu sejde více třeba jak čtyři fotografové, tak už to může být problém a hlavně si to focení ani moc neužijete. Ale aspoň vám napovím. Hned první den to nemáte daleko.
Na místo jsme dorazili ještě před východem slunce a hned jsme obhlédli situaci. Můžete zůstat v místě, odkud jste přišli a jen si popojít k hraně útesu, ale jednoznačně doporučuji sejít až dolu k oceánů. Záleží samozřejmě v jakou dobu tu budete a kam vás až hladina oceánu pustí. Jak jsem psal výše, moc místa zde není a tak ani tolik možností, jak danou scenérii komponovat. Já nakonec zvolil dvě podobné kompozice - místa od sebe dělilo jen pár kroků. Fotky, které uvidíte jsou focené na ohnisko 16mm APSC a myslím si, že takové ohnisko bohatě postačí.
Jakmile začalo svítáni, tak jsme už fotili a příjemným zpestřením nám byla lodička, která nám v dáli proplouvala. Můžete jí vidět na fotce výše v pravém polovině fotky.
Obloha byla z velké části krásně žíhaná a tak jsem se těšil, až slunce vyjde, jak ony pruhy se krásně zabarví a zezlátnou. Zároveň jsem se obával, jak není vymetená obloha nad horizontem, že nám to první východové světlo neosvítí ten zajímavý útes.
Na této první kompozici jsem neměl nasazený ND filtr a jak můžete vidět, tak nebyl ani potřeba. Oceán se krásně tříštil o útesy, na kterých jsme stáli a my jsme vyhlíželi pokaždé novou vlnu a snažili se ten daný okamžik zachytit. Fotil jsem jednu fotku za druhou a tak mam na každé fotce oceán jinak, takže jsem pak musel vybrat jen pár fotek, se kterými se s vámi rád podělím.
Každou další chvíli bylo v krajině více světla a nám bylo jasné, že slunce již vychází, ale jak jsem se obával, ony první paprsky nepronikly přes oblačnost nad horizontem.
Tyto dvě fotky výše vznikly krátce po sobě.
I když nám prvotní paprsky nezasvítily, tak jsme i přesto byli šťastni. Krásně žíhaná obloha, rozbouřený modrý oceán a překrásné útesy. Jen tam stát a mlčky to sledovat, byl skvělý zážitek. Ten zvuk toho oceánu, to se slovy snad nedá pospat. Nám se však zadařilo i tuto scenérii zachytit na našich fotoaparátech a přivézt si tak hezké fotky na památku.
Jelikož všichni už byli hladoví a byli se svými fotkami spokojený, padlo rozhodnutí se navrátit na ubytování. Já jsem se ale rozhodl ještě změnit kompozici a zkusit fotky i s ND filtrem. Takže zatímco ostatní už čekali, já ještě popošel pár kroků a musím říci, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí. Tentokrát jsem fotil danou scénu trochu z boku a těch pár kroků je znát. Opět jsem udělal několik fotek po sobě jdoucí a z té jedné mám velikou radost. Podařilo se mi zachytit moment, kdy voda stékala v jedné části útesů nazpět do oceánu a navíc slunce konečně osvítilo skalní masiv a obloha krásně zezlátla.
A jelikož mam více fotek bez filtru, tak nahraji ještě jednu fotku s filtrem a můžete se samy rozhodnout, které fotky se vám líbí více.
U ohniska 16mm jsem ale neskončil a rozhodl se pro detailní fotku. Našel jsem část útesů, kde nejvíce voda stékala a snažil jsem se zachytit tu danou chvíli. Udělal jsem dvě fotky, ale bohužel by zde byl dobrý focusstacking, který jsem přirozeně nepraktikoval kvůli vodě a tak jenom jedna fotka se mi líbí a není tolik vidět neostrá část.
Ten kontrast barev a ty útesy. Nelze si to nezamilovat.
A na závěr nemohu vynechat dvě fotky ze zákulisí. Na druhé fotce si můžete všimnout, že nemam sluneční clonu, což u mě není zvykem a hlavně na tomto místě. Je to z důvodu, že jsem ještě na rychlo poprosil Marka o nějakou dokumentační fotku, přičemž jsem měl už výbavu včetně stativu zaklizený a tak jsem rychle ještě všechno vyndaval a na clonu už zapomněl.
Focení na tomto místě jsem si neskutečně užil a patří k mým nejoblíbenějším místům na Madeiře. Úchvatné útesy, překrásný rozbouřený modrý oceán a krásná obloha s fajn světlem. Co více si přát...
Ribeira da Janela
O této pláži jsem se více rozepsal v článku Ribeira da Janela a koupaní na Madeiře a tak pokud jste daný článek nečetli, tak určitě doporučuji. Naleznete zde i informaci, kde se pláž nachází.
Při první expedici a hned při první návštěvě nám tam východ nevyšel, ale nakonec se po východu slunce oblačnost trochu zabarvila a z fádní nudné šedivé jsme měli nakonec docela hezkou barevnou oblohu. Navíc po chvilce hledání jsme našli i parádní kompozici a zachytili tolik známé zelené kameny. A tak zvnikla fotka, která patří k mým nejoblíbenějším.
Letos jsem si chtěl přivést pokud možno jinou kompozici, i když jsem věděl, že lepší jako z minula nenajdu. Dorazili jsme opět za tmy a do východu zbývalo docela dost času. I tak jsme ale zde nebyl iprvní. Na pláži už bylo několik fotografů, což hledání kompozice trochu zkomplikovalo. Nechcete mít ostatní fotografy v záběru, ale zároveň nesmíte vlézt do záběru jim a tak vám nezbývá nic jiného, než se přizpůsobit. Když si k tom připočtu tmu, tak hledání zelených kamenů nemělo moc smysl, a tak jsem zkrátka vybral místo, kde jsem nepřekážel, kde nikdo nepřekážel mě a zároveň to byla nová kompozice.
Jak jsem psal, že minule nevyšel při první návštěvě východ, ale pak jsem nafotil krásnou fotku. Tak letos to bylo přesně naopak. Před východem se obloha začala krásně barvit a my jsme jen žasli, jak úžasné červánky máme k dispozici k nafocení. Krásná červená obloha kontrastovala s černými masivními jehlami trčících z oceánu.
Fotil jsem na objektiv Nikkor 16-80 kvůli nejlepší kvalitě, ale když začalo slunce vycházet, usoudil jsem, že bude potřeba širokoúhlý objektiv, abych se mi vše vešlo do záběru. Bohužel druhé tělo se širokáčem jsme nechal několik kamenů za sebou a aby toho nebylo málo, tak nad horizontem byla oblačnost, ve které byla malá škvírka skrz, kterou slunce krásně vykouklo. Jenže to celé trvalo krátký okamžik a já už to nestačil nafotit. Jak ty červánky, tak i ta krátká chvíle po východu byla úžasná a přiznám se, že jsem to mohl asi nafotit lépe - najít lepší kompozici a hlavně stihnout samotné slunce.
Každopádně mam velikou radost i z té jedné fotky, protože ty červánky byly skutečně nádherné.
Nikon d5600 a Nikkor 16-80
Byl jsem zde dohromady třikrát a pokaždé jsem zažil jiné podmínky. Toto místo vás nezklame a po právu patří k hlavní lákadlům Madeiry.