Cest které vás k nim zavedou je vícero, ale vždy před vámi bude otázka, zda k nim chcete vyšlápnout pěšky a nebo využít placené silnice. Při mé první návštěvě jsem si k nim poctivě vystoupal stezkou značenou číslem 102 a to od Parcheggio Val Fiscalina. Na této cestě se nemusíte bát, že by vás očekávala těžší část v podobě ferrat, či jinak exponovaných míst.

V dnešním povídání se zaměříme na mou již třetí návštěvu, která se nesla v duchu celého dne a to od tmy až do tmy.

Budík byl nařízený na 3:45. Cesta proběhla bez jediných obtížích a za cca hodinku jsme byli na místě. Pokud se rozhodnete jako my, co nejrychlejšího přiblížení a využití tedy výjezdu až k chatě Rifugio Auronzo, tak si připravte 40 eur. U chaty jsou velká parkoviště, nemusíte se tedy bát, že by nebylo kde zaparkovat. Již zmíněná chata se stane pro vás výchozím bodem. Tre Cime sice neuvidíte v celé své kráse, ale místo toho se vám hned u chaty naskytne úžasný výhled směrem k údolí, kde se nachází Lago di Auronzo. A právě zde, kousek od chaty jsem fotil první ranní světlo.

Jakmile se slunce ocitlo výše a přestaly být zajímavé podmínky, navštívili jsme chatu. Tato chata je jedna ze čtyř, které jsou rozmístěné okolo Tre Cime a které zároveň jsou na okružní pěší trase. Tato chata je ze všech největší a je zde i možnost přespat. Zde se můžete občerstvit a pokochat se u dobrého jídla nádherným výhledem. Můžete si odskočit na záchod, ale bohužel narazíte na problém, který Dolomity poslední dobou velmi sužuje a to je nedostatek vody. Takže se může stát, že většina kabinek bude zavřená a ta poslední možnost no... Když musíš, tak musíš. Jen ještě doplním informaci, abyste nebyli zaskočeny. Je záchod i na parkovišti, ale jak ten tak i ty zbylé jsou v tureckém provedení. Dost ale bylo tohoto tématu a pojďme se vydat na krásný trek, který patří v Dolomitech k těm nejznámějším a k nejoblíbenějším.

Můžete se vydat po směru hodinových ručiček a nebo proti. My jsme zvolili nakonec tu první variantu a tudíž naše kroky vedly k chatě Malga Langalm. Kousek za parkovištěm nás mile překvapila přítomnost koní, které nám pózovaly a tak jsme si je na památku vyfotili ( samozřejmě z bezpečné vzdálenosti ). Cesta není nikterak náročná a po většinou jdete i bez nějakého značného stoupání či klesání. Po celou dobu budete mít po své levé straně Monte Popena a v údolí Lago di Misurina. Po cca půl hodince dorazíte na první rozcestí Forcella del Cold de Meddo.

Musím hned upozornit, že takřka celý trek vám po celou dobu nabízí úžasné vysokohorské pohledy a úsek za prvním rozcestí není výjimkou. Najednou se ocitnete na úzkém chodníku a po vaší levé straně se nachází hluboká rokle, nad kterou se k nebi tyčí impozantní hory z nichž jedna z nich je Dürrenstein. Jak jsem psal, zde je cesta užší, ale nemusíte mít strach, rozhodně se nejedná o žádný nebezpečný úsek. Ostatně celý trek je bezpečný. Ani se nenadějete a máte možnost poprvé spatřit Tre Cime, takřka v celé své kráse. Ocitnete se totiž u nich z boku a budete je mít po pravé straně. Věž která je k vám nejblíže, nese název Cima Ovest. Prostřední ta největší věž se jmenuje Cima Grande a ta poslední třetí věž v tuto chvíli pro vás nejvzdálenější se pyšní jménem Cima Piccola.

Odtud už je to k první chatě jen kousek. Tre Cime necháte za sebou a cca po kilometru se před vámi objeví první chata. Malga Langalm je tou nejmenší chatou, to jí ovšem nijak neubírá na kráse. Naopak si dovolím říci, že je tou nejkrásnější. Pokud konáte trek o turistickou sezónu, můžete se zde i občerstvit. My jsme na této chatě nejedli, takže nemůžu posoudit, ale dle fotek na internetu tu dokonce i vaří a jídla vypadají dobře. U chaty je krásné posezení a hlavně hezký výhled do krajiny, které dominuje Schwabenalpenkopf. Za zmínku ještě stojí nové napajedlo, které se nachází hned kousíček u chaty.

Další v pořadí je chata Drei Zinnen Hutte, kterou od vás dělí přibližně 3 kilometry a dle ukazatele se jedná o hodinu chůze. Nemáte kde zabloudit a jde se po krásné cestě. Třetinu cestu půjdete převážně po rovině, až se dostanete nad údolí, kde vás čeká vcelku prudké klesání. Cesta je štěrkovitého typu, tak jen opatrně na případné podklouznutí. Z počátku klesání uvidíte v dáli na horizontu vaší další zastávku a to chatu Drei Zinnen. ( Pokud se rozhodnete započít trek proti směru hodinových ručiček, tak toto bude nejspíše ta nejnáročnější část celého treku. )

Jakmile projdete údolím, tak vás už čeká k druhé chatě jenom stoupání. Naštěstí i zde trek vede pohodlnou cestou, která je v první polovině stoupání pořešena do schodového stylu. Po celý den jsme měli krásné zářijové počasí, které se tedy neobešlo bez studeného větru, takže jsme jednu chvilku bundu svlékali, abychom jí zase oblékali. Po celé trase je značení, takže máte jistotu, že jdete správně. ( I když moc možností, jak se ztratit není. ) Jak se z protější strany údolí zdálo, že vede k chatě jedna cesta plná stoupání, tak zjistíte, že to tak vůbec není. Po vystoupání schodů vás čeká rovina, ale chata nikde a místo toho další stoupání. Zato vás ale čeká nádherný pohled do krajiny a na to klesání, které jste před delší chvilkou absolvovali.

Nyní už to k druhé chatě není daleko. A právě zde je možnost vidět Tre Cime v celé jejich kráse. Dále tedy stoupáme až se ocitneme u menší dřevěné lávky, u které roste květina, jak jsem později snad správně dohledal - Vrbovka úzkolistá. Za lávkou už jsou poslední metry stoupání a ocitnete na velké plošině, z níž je nádherný výhled na Tre Cime a hlavně vás dělí od chaty už poslední metry.

Dreizinnenhütte nebo po italsky Rifugio A.Locatelli je jednou ze známých horských chat Jižního Tyrolska. Právě zde máte ten nejhezčí výhled na dominantu Dolomit. V turistické sezóně tu vaří a tak si můžete vychutnat vynikající jídlo s jedním nejlepších výhledů, které Dolomity nabízí. Je zde možnost i přespat, ale pro bližší infromace prosím navštivte patřičné weby. My jsme si tu dali k obědu špagety ala carbonara a byli vynikající. Velkým překvapením pro mě byla veliká porce, ale hlavně ta cena. Koneckonců všichni známe to otřepané "vysokohorská přirážka" a tak jsem tu čekal tak nejméně cenu 20 eur. Ale ty špagety nestály ani 15 eur, nýbrž 10 eur a to je parádní cena vzhledem k místu a k té porci. Akorát se připravte, že i když je zde spousta míst, tak v hlavní čas oběda se může stát, že si nebudete mít kde sednout. My jsme našli úplně poslední místo.

Chata zároveň slouží jako rozcestník odkud můžete vyrazit na Sassolungo di Sesto ( odkud jsem fotil za západu slunce ) a nebo dále pokračovat po ferratě na Sasso di Sesto ( Sextenstein ). Pokud jste se rozhodli ke Tre Cime vyšlápnout pěšky a zvolili jste trasu jako my číslo 102 od Parcheggio Val Fiscalina, tak chata Drei Zinnen bude vaše první chata a zároveň bod, od kterého se vydáte na trek. Za zmínku určitě stojí Laghi dei Piani.  Krásná jezírka, která se nachází hned pod chatou.

Laghi dei Piani

Tímto máte půlku treku za sebou a čeká vás neméně hezká polovina, která už bude chudší na zeleň, což ovšem vůbec nevadí. 

Další zastávkou je chata Lavaredo. Nejdříve je ale potřeba dojít na rozcestí Forcella Lavaredo. Tato část treku vede po široké stezce a po většinu doby máte Tre Cime přímo před očima. A právě zde můžete potkat nejvíce turistů. Jelikož je rozcestí ve větší výšce než vy, tak vás čeká k němu stoupání, které není  moc prudké a cesta je pohodová. Jakmile dosáhnete rozcestí, tak hned první co vás uchvátí, bude pohled na ty velikány. Nyní se nacházíte tak blízko, že můžete spatřit jejich skutečnou velikost. Už od chaty Drei Zinnen je hned patrné, že jsou ohromné, ale co teprve nyní. Tady si uvědomíte, jak nicotní a maličtí proti nim jsme a jak úžasná je naše planeta. Když pak odpoutáte zrak od třech věží a pohlédnete do leva, spatříte údolí, kde se nachází třetí chata, za níž se v dáli k nebi pnou majestátné hory, jako zuby hřebene. Když pohlédnete více do leva až k cestě na zpět, tak spatříte oblíbenou horu Monte Paterno, odkud je úžasný výhled na Tre Cime, ale cesta na vrchol hory je po ferratě.

                                 Forcella Lavaredo

Pokud se rozhodnete vystoupit na Monte Paterno, tak vaše cesta započne zde, a hned ze začátku vás možná překvapí, že budete procházet bunkrem. Dolomity tudíž vedla fronta za první světové války a oblast kolem Tre Cime není vyjímkou. Je až k nevíře, v jakém terénu budovali bunkry a že tu v těch mrazech v zimním období museli přebývat.

My se ale vydáváme dolu do údolí za další zastávkou. Cesta je opět nenáročná a jelikož je asi kilometr dlouhá, tak za chvíli jste u třetí chaty. I zde máte možnost se v sezóně občerstvit. Mají zde úžasnou čokoládu. Byla hustá jako puding a ta domácí šlehačka. Pokud budete mít peníze nazbyt a chuť, tak vřele doporučuji. Na této výpravě jsme byli zasyceni z oběda a tak fotky jsou z  červnové návštěvy, kde počasí nám nepřálo a Tre Cime spolu s námi zůstaly v oblacích.

Nyní máte za sebou většinu treku a před sebou finální část, která vede opět po krásné stezce. Po její celé délce budete mít před sebou a po levici výhled na úžasné hory. Tre Cime již v plné kráse nespatříte. Nacházíte se totiž přímo pod nimi a máte je po své pravici. Na této cestě nejspíše narazíte na vůbec největší zástup turistů. Další chata je ta výchozí, tudíž Rifugio Auronzo.  Cesta je po rovině a velmi rychle vám uteče. Vzdálenost je cca dva kilometry a tak se brzy ocitnete na počátku vaší cesty. Za zmínku však stojí krásná kaple, která se nachází na této trase. Cappella degli Alpini je nádherná, ale vyfotit jí bez lidí je náročný úkol a můžete se tu zdržet.

Capella degli Alpini

Celý trek měří 10 kilometrů a průměrně zabere 4 hodiny chůze. Záleží samozřejmě, jakou jdete rychlostí, ale hlavně kolik zastávek na focení učiníte a zda se třeba zdržíte na oběd. Já to doporučuji jako celodenní výlet.

Náš výlet tu ovšem nekončí. Mým velkým snem, bylo vyfotit Tre Cime rozzářené do zlatova díky násvitu za západu slunce. V červnu nás bohužel počasí zradilo a jak jsem se dozvěděl od vynikajícího krajinářského fotografa Daniela Řeřichy, září je už pozdě. Dnes bylo počasí úplně jiné. Celý den nám přálo a já jsem to i přesto chtěl zkusit. Jenže celý trek nám zabral mnohem více hodin, než jsem čekal. A tak se stalo, že u auta jsme byli v 16:40 a na místě, kde jsem chtěl fotit, bylo potřeba být po 18 hodině. Vždycky chci být na místě s časovým předstihem - hledání kompozice a třeba i zajímavé podmínky ( východ slunce - svítání - barevná obloha atd. ) Tady se jednalo o západ slunce a hlavně zlatou hodinku. A zde se naše cesty rozdělily. Přítelkyně byla již unavená a tak mi společnost dělala kamarádka, která má ráda výzvy a těšila se na nový zážitek. To místo odkud jsem měl v plánu fotit, je za chatou Drei Zinnen, tudíž absolvovat znovu skoro půlku treku a to za krátký čas. Vodu jsem vyměnil za stativ, dron nechal v autě a u chaty pořídil rychle ještě fotku do údolí, kde jsem kousek odtud ráno fotil ranní paprsky.

výhled od Rifugio Auronzo

A tak jsme s kamarádkou vyrazili v dost rychlém tempu. Dokonce jsme předbíhaly i lidi, kteří šli stejným směrem. ( Samozřejmě jich více šlo opačně a mířilo před setměním k autům.) Už žádné zastávky na focení ani dokonce na pití. Měl jsem pouze s sebou malou lahev, která se vešla do fotobatohu. Jediná zastávka za celou dobu byla těsně před vrcholem Forcella Lavaredo na rychlé vydýchání a rychlou mobilní fotku. Slunce se totiž nacházelo těsně nad jednou z věží.

slunce nad věží, jež se jmenuje Cima Ovest

U chaty Drei Zinnen jsme byli cca za hodinu, ale při pohledu na horu, z které jsem plánoval fotit, jsem se trochu zděsil. Samozřejmě nerad jdu do něčeho neinformovaný a tak jsem před dovolenou, prohlížel mapy google ten streat view a viděl jsem, že vede na vrchol cesta po vrstevnici, ale na živo ta hora vypadá zkrátka větší a ostřejší. U chaty jsme se napili a vyrazili tedy po té vrstevnici. Pamatuji si, že jsme potkali několik lidí, které sebou nesli lana a já jen doufal, že nejdou z místa, kam právě míříme. Naštěstí se ukázalo, že naše cesta je bezpečná a lana jsou potřeba na druhou cestu, kde už je pak ferrata. Abych to zkrátil, tak jsme se dostali na fotoflek od auta za cca hodinu a půl.

A dorazili jsme včas. Stihl jsem si prohlédnout terén. Pořídit takové ty sociální fotky. Dokonce jsem stihl nafotit i panorama, které by profesionální fotografy nenadchlo, ale já mam z něj radost a pak začala ta pravá podívaná. Slunce se nachýlilo nad vrcholky hor a Tre Cime se rozzářily do zlatova. Ano, slunce skutečně dokázalo osvítit ony monumenty i když silně z boku, ale stačilo to. A o to větší štěstí bylo, že nebe nebylo nudně modré, jak tomu nasvědčovalo během dne. Byla to nádhera a mám velikou radost, že se mi podařilo i nafotit a tak si splnit jeden ze svých cestovatelsko/fotografických snů.

panorama složené z 24 fotek - bracketing po 3 fotkách v 8 sekvencí plus 1 sekvence navíc jako antireflex

Tre Cime di Lavaredo za západu slunce

Poslední světlo v krajině a právě dopadající na Tre Cime

Poslední paprsky - neskutečná nádhera a zážitek na celý život

Po poslední fotce, kterou jsem pořídil na Nikon D5600 s objektivem Nikkor 16-80, jsem výbavu sbalil a naposledy pohlédl na ty monumenty. Světlo na ně již nesvítilo, ale mě něco říkalo, že obloha se asi zajímavě zabarví. Nakonec jsem usoudil, že se nevyplatí čekat a radši místo toho vyrazíme k autu, kde již na nás čekala přítelkyně. Přeci jen cesta před námi relativně daleká ale hlavně po tmě. Přiznám se, že jsem chtěl tu horu sestoupat ještě za šera, zbytek cesty znám a trefím i po tmě díky čelovce. 

Sotva jsme začali sestupovat, moje domněnka se potvrdila. Obloha se krásně zabarvila a mě to donutilo se zastavit a popřemýšlet, zda výbavu vyndat a hlavně rozbalit stativ. I když to nebylo místo prvoplánované a tudíž nebylo času nazbyt najít kompozici, tak se nakonec zadařilo a pořídil jsem krásnou fotku Dolomit, kde v údolí se nachází Laghi dei Piani a nad horami je barevná obloha.

Rychlá mobilovka, abych chytil úplně poslední světlo.

Fotka pořízena na zrcadlovku za pět dvanáct. Stačil jsem dvě bracketingové sekvence a bylo po všem.

Cesta na zpět už byla v pomalejším tempu a já byl neskonale šťastný, jak nám ten celý den ale hlavně ten večer vyšel. Čelovku jsme potřebovali až v Forcella Lavaredo. Povím vám, že bez té čelovky by jsme sotva zvládli pár kroku, protože jsme neviděli ani na špičku nosu. K autu jsme dorazili v pořádku a přítelkyně se k nám příště přidá.

Bez čelovky bychom k autu nazpět nedošli.

Snad se vám čtení a fotky líbily a pokud zvažujete návštěvu Dolomit, tak Tre Cime určitě nesmí chybět na vašem seznamu výletů.

zpátky na blog                                                                       další kapitola