První a druhý den ( tvrdá realita )
Hned na úvod napíšu, že tato kapitola nebude o pěkných fotkách, ale o našem prvotním kontaktu s Islandem, který se rozhodně nepovedl.
První den - cesta na Island
Letěli jsme 30.5 a to v nočních hodinách, přesněji 21:50. Letěli jsme s nízkonákladovou islandskou leteckou společnost PLAY. Jejich letadlo je z venku nejvýraznější ze všech s kterými jsme zatím letěli. Celé letadlo je červené s velkým bílým nápisem na trupu PLAY. Jelikož se jedná o nízkonákladovou společnost, tak nemůžete očekávat nějaký veliký pohodlí, ale rozhodně je mohu doporučit. Letenky tam a zpátky stály jen 8 900kč a jako mile překvapení je třetí zavazadlo navíc v ceně. Pro nás jako fotografy to je požehnaní. hned jsme měli vyřešený pohodlně dron a holinky. Další bonus je přímý let, který trvá jen čtyři hodiny a to si myslím, že je paráda.
Na letišti jsme se nejdříve po prvé sešli s Radkem a rovnou se seznámili. Chvilku na to dorazil Marek a šli jsme se odbavit.
Když jsme z Prahy odlétali, tak pršelo a už se dost stmívalo. Jak jsme se ale blížili k Islandu, tak postupně tma ustupovala světlu a když už zbývalo asi hodina do přistání, tak do letadla dopadaly sluneční paprsky a při pohledu z okénka byla možnost i slunce na chvilku spatřit.
V Praze zrovna začalo slabě pršet.
Odlétali jsme, když už nastupovala noc.
Jak jsme se blížili k cíli, tak tma ustupovala světlu, a netrvalo dlouho a sluneční paprsky si našly cestu i do letadla. Celé to mělo své krásné kouzlo.
Když už jsme se nacházeli nad Islandem, tak nám výhled kazila silná vrstva oblačnosti. V jednu chvilku ale byla jasná obloha a já tak mohl spatřit po prvé na živo ledovec a musím říci, že mě jeho velikost takto z výšky zaskočila.
Na fotce můžete vidět obří ledovec a ledovcové řeky.
Byl to krásný výhled, který bohužel kazila hustá oblačnost.
Letadlo se kterým jsme letěli. Vyfocené na letišti v Keflavíku.
Pozorně jsme s přítelkyní vykukovali z okna, zda spatříme aktivní sopku, když v tom se ozvalo z řady přes uličku: Já ji vidím. Bohužel my seděli na špatné straně a tak jsme nic neviděli, ale podle reakcí lidí to byla zajímavá podívaná. Kdyby to bylo pár let dozadu, tak bych nad tím mávl rukou, ale je tu bohužel jedno veliké ALE.
Fotky a videa, kterých jsou plné sociální sítě a to i v letošním roce ( 2024 ), kde lidé stojí kousek od tekoucí lávy a fotografové to celé fotí, nejsou vůbec aktuální. Při letošní erupci a asi i do budoucna při dalších erupcí, je zakázaný vstup a perimetr zákazu je dost veliký. Dokonce i na některých místech krom zátarasů stojí člověk, který vás hned zastaví a upozorní, že dál nesmíte. Zaslechl jsem, že prý jen místní známý fotografové, smí blíže a celé to dokumentovat. Vy jako cizinci máte možnost si zaplatit vyhlídkový let a celé to fotit z výšku. My tuto variantu ani nezjišťovaly, takže vám ani nepovím, kde to domluvit a kolik to stojí. To že jsem si nepřivezl fotku, kterou jsem si dlouho přál, není nic proti tomu, co zazívají místní. Hodně lidí následkem toho přišlo o domovy. Je to až paradox. Místní mají strach a sledují to vyděšeně a turisté ze světa tam lítají, aby to mohli vyfotit.
Jelikož jsem si na Island vezl kompletně veškerou fotovýbavu, kterou vlastním, tak jsem sebou měl i teleobjektiv Tamron 150-600G2 a to na apsc je přepočet ohniska 900 a to bych mohl vyfotit aktivní kráter i na větší vzdálenost. Bohužel jak jsem předpokládal, když jsem viděl z letadla onu oblačnost, nejenže bylo na zemi dost veliké šero, ale i pršelo a tak do dáli nebylo vůbec nic vidět. A ten déšť byl veliký problém. Marek měl zamluvený ubytování na jednu noc, v hostelu asi tři hodiny od letiště. Přiletěli jsme před druhou hodinou ranní a ubytovaní jsme měli až od 16:00. To je dohromady 14 hodin bez střechy nad hlavou. Pokud by bylo hezké počasí, tak by to vůbec nevadilo. Po cestě byly možnosti na zastávky a případné focení. Realita ale byla taková, že bez přestávky pršelo a sedět v autě 14 hodin se nám opravdu nechtělo.
První den na Islandu = první noc na Islandu
Náš první výlet byl Geysir a zajímavost - podle tohoto Gejzíru jsou pojmenovaná všechna ostatní. Takže prvotní použití Gejzír je z Islandu a to Geysir. Když jsme zastavili na parkovišti, tak se nám ani moc ven nechtělo. Venku ponuro, obloha šedivá fádní a k tomu pršelo. Přesně podmínky, které nechcete na turistiku a už vůbec ne na focení.
Parkoviště u Geysir a hnusné počasí. Foceno ve 3 hodiny ráno.
Co vám budu povídat. Nakonec jsme se do toho ponurého počasí vydali. Chtěl jsem vidět onen slavný gejzír na živo a ideálně ho nafotit. Od auta je to je to krátká vzdálenost, bohužel to bohatě stačilo k tomu, abych kompletně zmokl. Sice jsem si vezl pláštěnku, ale ta byla zaházená v zavazadlovém prostoru pod hradbou kufrů. A hned tady zmíním jednu volbu oblečení. Měl jsem doma při pakovaní i mou oblíbenou bundu Tilak, ale nakonec jsem jí kvůli nemožností zavření kufru, nevzal a nechal doma. Ano měl jsem na mysli, letět v ní a do kufru si dát sofstheel bundu, ale u nás bylo nějakých 20 stupňů a to se mi v té péřovce opravdu nechtělo být a to ani na chvilku. A přítelkyně měla svůj Tilak připravený, že si ho vezme jako poslední do auta. Bohužel na něj zapomněla a vzpomněla si až na letišti v Praze a to bylo pozdě se vracet. A tak hned první okamžiky na Islandu jsme pocítili naše zaváhaní. Nepršelo vyloženě silně, ale bylo pouze pár stupňů a i slabší déšť stačí, aby nám tuto krátkou zastávku kazil. Věděl jsem, že Nikon d5600 nemá žádnou ochranu proti vodě a tak jsem přemýšlel zda vůbec fotit. Představa, že takto bude i další dny a předpověď nevypadala moc slibně, jsem to nakonec risknul a vystavil toho tomu slabému dešti. Rovnou napíši, že foťák i objektiv přežil, ale fotka naprosto o ničem. Bylo takové šero a k tomu focení na krátký čas, znamenalo nastavení vysokého ISA a to výslednou fotku zničilo. Ani jí zde nahrávat nebudu.
Vrátili jsme se po chvilce všichni mokrý do auta a neměli jsme ani kde si nechat usušit oblečení. I když jsme si ty mokré bundy svlíkli, tak vzhledem k plnému kufru jsme je museli mít položené na klíně. Počasí všude panovalo stejné a my věděli, že musíme teď vydržet několik hodin zavřený v autě. Jelikož jsme se nikdo nevyspali v letadle, tak už na nás na všechny začínala dopadat únava a nejraději bychom se natáhli do postele. Bohužel bylo stále brzo ráno a tak vidina postele byla ještě dost vzdálená. Nemělo smysl stát zde na parkovišti a tak dal Marek do navigace Selfoss a tam jsme měli v plánu si počkat na otevření první kavárny a pořádně se nasnídat a aspoň trochu si natáhnout nohy.
Dorazili jsme hodinu před otevíračkou a já měl už dost ztuhlé nohy. Venku už skoro nepršelo, zato ale foukal silný vítr. Sedět hodinu v autě jsem ale rozhodně nechtěl, a tak jsem si oblékl bundu, která byla ještě mokrá a šel se projít. No moc dlouho jsem to nevydržel. Díky tomu studenému větru a mokré bundě mi byla během chvilky zima. Avšak čekání se vyplatilo. Krásná kavárna, a ten výběr sladkých pečených věci, to až zrak přecházel. Nejraději bych ochutnal vše.
Po delším výběru jsem se rozhodl pro dva zákusky a kafe. Chuťově byl jeden lepší jak druhý a ta skořicová chuť. Miluji skořici, ale nikdy jsem u nás neměl takový zákusek. To se vůbec nedá srovnat.
Moje snídaně. ( Peněženka patří přítelkyni. )
Nemělo cenu někam spěchat. Do možnosti ubytovat se, zůstávalo ještě hodně hodin, ale já jsem už pomalu u stolu usínal.
První ubytování - nevítaný hosti
Na ubytování jsme dorazili ještě před domluvený čas, ale jelikož jsme se všichni už nemohli dočkat postelí, poprosil Marek majitele, aby nás ubytovali už dříve.
Náš pokoj
Všechna ubytovaní až na jedno jsme měli v hostelech a to kvůli cenám. Island není úplně levný a tak hostely jsou často vyhledávanou variantou. Pokoj na přespání bohatě stačil a hlavně jsme zde měli soukromí. Záchod a koupelna byla společná na chodbě, ale to nikomu nevadilo. S radostí jsem přivítal postel a usnul jsem během krátké chvíle. Mohl jsem spát jen dvě hodiny, když v tom mě přítelkyně probudila s děsivou větou, kterou nikdy nechcete slyšet. Jsou to brouci, z kterých jde při zmáčknutí krev. Hned mi bylo jasné, koho myslí a tak jsem se vyděšeně rozhlédl po své posteli a byly tam ty svině. Dvě hned u mého polštáře. Přítelkyni stačily pokousat, mě vzbudila dříve, než si našli cestu až ke mě.
Štěnice - nechtěný spolubydlící
Hned mě napadlo, že toto si lidé vozí z dovolených domů a pak musí volat deratizátora. Ta představa mě dost děsila a vydal jsem se za Markem mu to oznámit. Marek zrovna šel na záchod a tak jsem ho potkal na chodbě. Byl stejně rozespalý jako já a zprvu tomu snad ani nechtěl věřit. Jakmile je u nás viděl, šel to nahlásit.
Po chvilce přišla majitelé a začala dlouhá diskuze v angličtině. Já anglicky umím naprostý základy a ke všemu jsem byl tak unavený, že jsem usínal ve stoje. Po delší debatě se nám moc omluvili a dostali jsme vedlejší pokoj. Museli jsme všechno oblečení odevzdat na vyprání a zároveň nám nabídli, že nám odeberou i všechna zavazadla a ty dají zmrazit, aby ty mrchy nepřežili. Rázem jsem se ocitl ve spodním prádle na chodbě hostelu a jediné co mi zůstalo, byla fototechnika a nabíječky. Jako omluvu nám nabídly večeři na jejich účet a jelikož venku bylo stále ošklivo, domluvili jsme se, že to půjdeme dospat a večer si dáme večeři.
S přítelkyní se ale nám už pořádně usnout nepodařilo. Unaveni jsme byli stále, ale představa, že jsme ve vedlejším pokoji nám moc na psychice nepřidávala. Večer nám přinesly vyprané prádlo v jednom velikém pytli, ale kufry a fotobatoh nikde. Později jsme se dozvěděli, že ty obdržíme až zítra, což ale mohla být komplikace, protože jsme ráno měli jet do jiné části Islandu
Veškeré naše oblečení - čerstvě vyprané na 60 stupňů
Ošklivé počasí, štěnice na pokoji, nevyspalý a k tomu bez fotobatohu ve kterém bezpečně převážím fototechniku. Přál jsem si jen tento den zaspat a modlil jsem se, aby další dny byly mnohem lepší. Krátce po přinesení našeho oblečení, se objevil Marek a my mysleli, že jdeme na večeři. Marek ale přišel s jiným plánem. Koukl na předpověď a ta nám hlásila na další dny deště a tak teď, když chvilku nepršelo, se rozhodl jet fotit nedaleký známý vodopád a to Skógafoss. Mě se teda vůbec nechtělo. Bílá fádní obloha a k tomu jsem si neměl ani v čem přenášet výbavu. Navíc mi zůstali pouze holinky ( které byly v autě ) protože boty jsem odevzdal taky. Jak se ale ukázalo, tak holinky, které jsem si koupil v rybářských potřebách, byly vynikajícím parťákem. Nejenže nic neváží, ale díky zateplovací vložce, kterou můžete kdykoliv vyjmout, vydržíte pobyt i v ledové vodě a hlavně podrážka byla pevná a ani moc neklouzala. Měl jsem je nakonec na noze většinu fotoexpedice.
Bohužel po cestě začalo zase poprchávat a u vodopádu to nebylo o moc lepší. Fotili jsme i ve vodě, ale mě se nepodařila žádná pěkná fotka a tak jsem zkusil pak fotit klasicky na souši, ale ta fádní obloha to celé kazila.
Skógafoss za nezajímavých podmínek.
S výslednou fotkou jsem nebyl spokojený a doufal jsem, že budu mít možnost si tento úžasný vodopád znovu nafotit za lepších podmínek. Bohužel předpověď byla neúprosná a hlavně jsme na jedenáct dní měli dohromady pět ubytování a to pokaždé v jiné části Islandu. Navíc když se podíváte na fotky z Islandu, tak hodně z nich je právě s bílou oblohou bez jakékoliv struktury mraků.
Kousek od vodopádu jsme viděli ovečky a těm naopak tyto podmínky na focení slušely. Poprvé jsem vytáhl teleobjektiv a zkusil nějaké ty místní ovečky nafotit.
Podnebí se nijak nelepšilo, nemělo tedy cenu něco vymýšlet a tak jsme se vydali zpátky na ubytování. Po cestě jsme se zastavili na benzínce, abychom se najedli, protože poslední jídlo byla ta snídaně. Bylo už před zavíračkou a tak teplé jídlo nedělali. Dali jsme si tedy jejich obdobu benzínového párku v rohlíku a kupovaný sendvič.