Ponta de São Lourenço

Madeira je celá zelená a hornatá až na její nejvýchodnější část. Jakmile navštívíte Ponta de São Lourenço, nabydete hned pocitu, že jste se ocitli na jiném místě planety. Jedná se o úzký poloostrov plný kolmých útesů, které vystupují vysoko nad oceán. Zde je nadmořská výška velmi malá a tak se tu nezachycují oblaka postupující nad oceánem. Navíc silný vítr místní krajinu vůbec nešetří. A proto je místní krajina suchá a vyprahlá. Jediná vegetace je v podobě nízkých keřin a travin. Zabarvení trávy se mění spolu s ročním obdobím. My jsme byli na Madeiře v dubnu a celé místo působilo dojmem pouště. Celá krajina byla suchá a oranžová. Na internetu jsou však i fotky, kde je krajina aspoň trochu zelená. Pokud budete chtít zažít místní trávu zelenou, tak podle informací na internetu budete muset navštívit nejvýchodnější část Madeiry v zimě na začátku roku.

Cesta na Ponta de São Lourenço je jednoduchá. Autem pojedete do městečka Canical a zde už uvidíte značení. Stačí jet podle značek a dojedete až na parkoviště, odkud vede krásná turistická cesta, která vás zavede až na samotný konec stezky v podobě vrcholu Pico do Furadu. Odtud je hezký výhled na nejvýchodnější čas Madeiry a to ostrůvek Faro, na němž se nachází hezký maják, ke kterému se ale nedá dostat.

My jsme se na Ponta de São Lourenço  za ten týden vypravili dohromady 4x .  Fotili jsme zde dva východy slunce. Pokud hledáte jedno z nejlepších míst na Madeiře k focení a pozorování východu slunce, tak Ponta de São Lourenço je ta správná volba. Fotili jsme zde i západ slunce, přičemž jsme si právě celou trasu prošli a tak se můžete těšit na fotky. 

Východ slunce z Miradouro da Ponta do Rosto 

Hned druhý den naší fotoexpedice a tudíž první focení východu slunce jsme se vydali na vyhlídku Ponta do Rosto. Výhoda této vyhlídky je, že máte parkoviště hned malý kousek od místa focení. Jedete autem klasicky jako na hlavní parking, kde začíná známá túra s rozdílem, že na kruhovém objezdu za městem Canical pojedete rovně a ne doprava. Do navigace si můžete zadat rovnou Miradouro da Ponta do Rosto. 

Fotit můžete hned u parkoviště a také zde už bylo několik fotografů, ale Marek chtěl obhlédnout terén, zda se nenajde lepší místo.  Zažili jste už, že jste si někde vybrali fotoflek a mysleli jste si, že je to nejlepší místo a pak stačilo ujít několik desítek metrů a najednou se vám naskytl lepší záběr? Tak přesně toto by mohl být ten případ. Rozhodně vám doporučuji nezůstat hned u parkoviště ale projít se dále na vyhlídku.  Našli jsme si ideální místo, které mě hned nadchlo a nebyl jsem sám. Markovi se taky líbilo. Bohužel nám ale toto ráno moc počasí nepřálo. Obloha byla zatažená a tak se žádný krásný východ slunce nekonal. Později po východu slunce se obloha místy protrhávala a tak se nám ukázaly sluneční paprsky. Fotit celý záběr krajiny by nedával smysl a tak jsme si celou scénu zazoomovaly a snažili se zachytit sluneční paprsky spolu s útesy.  

S danými podmínkami jsem úplně spokojený nebyl. Ano sluneční paprsky byly krásný, ale takto jsem si východ slunce nepředstavoval a hlavně mě mrzelo, že z tak úžasné krajiny si vezu jen přiblížený záběr. Když jsem uznal za vhodné, že lepší fotku nepořídím, přesunul jsem se na druhou stranu, kde mě zaujal pohled na Madeiru, nad kterou se krásně valily mraky. Sotva jsem ale stačil najít nějakou rozumnou kompozici, přihnal se silný vítr. Takhle silný vítr jsem snad nezažil ani na Lofotech. Zkusil jsem udělat na stativu několik fotek, ale byl zázrak že vůbec nějaká fotka byla ostrá, nemluvě o diskomfortu v podobě prachu v očích. Vítr byl tak silný, že když jsem chtěl uložit výbavu a stativ, tak jsem musel na batohu klečet. Samotné nandáni batohu na záda bylo taky zajímavé, protože když jsem si ho už nahodil, tak mi ho vítr zase sundal. Cesta k autu byla docela komická, protože s námi vítr dost cloumal. 

Byl zázrak, že jsem v tom silném větru nafotil ostrou fotku.

Nikdo z nás nebyl vyloženě nadšený a jednotně jsme se shodli, že se budeme muset vrátit.

Východ slunce z Miradouro da Ponta do Rosto na podruhé

Čtvrtý den naší expedice jsme zkusili štěstí a brzo ráno vyrazily opět směr Ponta São Lourenço. Po zaparkování jsme si to rovnou namířili na místo, které jsme si vyhlídli minule. Toto ráno bylo fotografů mnohem více, ale naštěstí žádný z nich nebyl na místě, kde jsme se chystali fotit. Při pohledu na oblohu jsme se všichni těšili na východ slunce. Nad horizontem bylo nebe čisté a mraky byly až trochu výše, což znamenalo, že uvidíme kotouč slunce a ke všemu by se ony mraky měli postupně barvit. 

Nikon d 5 600 a Nikkor 16-80 

Jelikož jsme na místo dorazili včas, stačil jsem nafotit celou scénu a to jak před samotným východem až po  východ slunce, včetně momentu, když už je slunce výše. 

svítání

východ slunce

Byla to nádherná podívaná. Před východem byly mraky šedivé a horizont nazlátlý. A při svítání se mraky začali lehce barvit do červené a jak slunce pak postupně vycházelo tak se červená měnila do sytě oranžové a plocha zabarvení se postupně zvětšovala. Jakmile se slunce ocitlo trochu výše, tak se se jemně osvítili i samotné útesy a to byl asi ten nejkrásnější moment.

východ slunce na Ponta São Lourenço - nezapomenutelný zážitek

Všechny fotky jsou pořízené na Nikon d 5 600 a Nikkor 16 -80 a za použití Bracketingu.  Ohnisko 16 na APSC je dle mého zde dostačující, ale i přesto jsem se rozhodl ještě nafotit panorama. Slunce už bylo výše a díky tomu jsou krásně nasvětlené útesy. 

panorama východu slunce z vyhlídky Ponta de Rosto

Druhá pokus dopadl parádně a všichni jsme měli z toho krásného východu radost. Jelikož toto ráno ani nefoukal silný vítr, tak jsem se rozhodl ještě vypustit dron. Ale vzhledem k pozici slunce se už toho moc nafotit nepodařilo.

Nedalo mi to a zadal jsem dronu za úkol i 360 fotku. Bohužel nějaký vítr přeci jen foukal, a tak se to dronu nepodařilo úplně ideálně spojit.

Ponta de São Lourenço z dronu v režimu 360

Východ slunce z Miradouro de Abismo

Páté ráno naší fotoexpedice nám budíček zazvonil mnohem dříve než ty předchozí dny. Čekalo nás totiž další focení východu slunce na útesech, ale tentokrát jsme si ty fotky a samotný výhled museli zasloužit.

Brzo ráno za tmy jsme dojeli na hlavní parking odkud začíná stezka vedoucí přes celé Ponta de São Lourenço. Náš cíl byla vyhlídka  Miraduro do Abismo, z které je úžasný výhled na útesy vystupující vysoko nad oceán, který se o ně tříští. Pokud se vydáte jako my na východ slunce, tak doporučuji vyrazit s čelovkou. Cesta od auta je vzdálená jeden kilometr a může vám zabrat cca půl hodiny.

Cest na vyhlídku je vice. Marek zvolil tu variantu, která vás v pozdější fázi přivede až na samotnou hranu útesu a vidíte dolu tu propast. Pokud se vydáte stejnou cestou, tak nemusíte mít strach. Není to nijak náročný úsek. Ovšem zde je čelovka si dovolím říci naprostou nezbytností.

Ani se pořádně nezapotíte a vrchol už máte na dohled.  Celý výstup není nijak náročný,

vrchol vyhlídka na dohled

Jako záchytný bod pro orientaci, že jdete správně, můžete využít vrcholový patník, či jak to nazvat. Na fotce výše ho můžete vidět. Každopádně jakmile tento patník obejdete, tak se vám naskytne úžasný výhled. Za mě tento výhled patří  mezi ty nejlepší, které Madeira nabízí. Těžko říci, která vyhlídka nabízí lepší výhled, ale garantuji vám, že tento pohled si vás získá a budete se sem chtít vrátit nejméně ještě jednou vrátit. Jediná nevýhoda je, že místa na focení zde moc není. My jsme stáli vedle sebe s tím, že ten nalevo měl možnost nafotit panorama, ale stál na hraně útesu. abychom se vešli, tak jsme měli stativy propleteny do sebe. Aby nás nebylo málo, tak chvilku po nás dorazila ještě jedna fotografka a stoupla si hned vedle mě.

Na fotce je hned vidět, že místa na focení moc není.

I na dnešní východ jsme dorazili včas a tak jsem celý východ slunce včetně svítání poctivě nafotil. Toto ráno jsme měli méně mraků než to včerejší, ale to vůbec nevadí, protože i tak jsme zažili krásný východ slunce. 

svítání

východ slunce

Slunce vycházelo na kompozičně ideálním místě a to přesně uprostřed. Avšak útesy byly příliš vysoké a tak sluneční paprsky nedokázaly prosvítit scenérii, což je škoda. Jakmile se slunce dostalo trošku výše, tak přeci jen se popředí trochu nasvítilo a tak vznikla jedna z mých oblíbených fotek z naší fotoexpedice.

východ slunce z Miraduro do Abismo

Jak můžete vidět na fotkách, tak jedná se o dost široký záběr a tak abyste si mohli odvést fotku celých útesů z této vyhlídky, máte dvě možnosti. První varianta je celý záběr nafotit na panorama a nebo druhá varianta, kterou jsem zvolil já - fotit na široké sklo. V mém případě jsem fotil na tělo Nikon d 5600 a objektiv         Tamron 10-24g2 přičemž jsem měl ohnisko 10 a klidně bych snad využil i ohnisko 9.

A ještě pro zajímavost nahraji fotku ze zákulisí a to jak vlastně onen fotoflek vypadá a jak jsme stáli všichni vedle sebe.

Tuto fotku pořídil náš průvodce Marek. Jak můžete vidět, moc místa na focení zde není a když se vás sejde více, tak to může být dost zajímavé.

Samozřejmě i dnešní ráno jsem nevynechal pohled na druhou stranu - pohled na Madeiru. Bylo krásné světlo, které zdejším vyprahlým útesům dodávalo své kouzlo a ty celé krásně kontrastovali s modrým oceánem.

Při cestě nazpátek k autu jsem už moc nefotil. Ovšem nemusíte mít strach. Fotek z celého Ponta de São Lourenço si užijete v nadcházející části a to ze západu slunce, na který jsme si prošli celou stezku přes nejvýchodnější část Madeiry. Jelikož bylo ale krásné světlo a hezké mraky, tak jsem dnešní ráno ještě nafotil  hlavní parking, přesněji řečeno kruhový objezd na konci silnice. V těchto místech Madeiry naleznete právě i palmy.

Kruhový objezd na konci silnice, kde se nachází hlavní parking a odtud vede hlavní stezka přes celé Ponta de São Lourenço

Západ slunce z Miradouro Ponta do Furado

Jelikož jsme byli všichni už unaveni z každodenního chození spát pozdě v noci a z brzkého stávání, tak jsme si měli tento jeden den přispat a nefotit žádný východ slunce. Ten kdo mě ale zná, tak moc dobře ví, že já nedokážu na fotoexpedici vynechat jedinou příležitost na focení a tak jsem si nařídil budíka i na dnešní ráno. Před samotným budíkem mě ale probudila veliká rána. Znělo to jako výstřel z děla. Tato rána probudila i Vojtu a tak jsme se potkali na chodbě. 

Když už jsme byli oba dva na nohou, tak jsme se domluvili, že zajdeme fotit východ slunce na jednu vyhlídku u silnice poblíž ubytování. To jak to dopadlo, se dozvíte v článku: ostatní zajímavosti včetně jídla

Po nafocení východu slunce a po vydatné snídani, kterou jsme si užili venku na zahradě, jsme se sbalili a vydali se na naší poslední návštěvu Ponta de São Lourenço. Autem jsme dojeli až na  hlavní parking a vydali se na krásnou stezku přes vyprahlé útesy. Celá trasa měří necelé 4 kilometry a není nijak náročná. Myslím si, že vám celá cesta včetně zastávek na focení zabere tak dvě hodiny, více ne. Až na samotný závěr vás vyloženě nečeká ani veliké stoupání a nebo klesání. Dokonce máte možnost se po cestě i na dvou místech vykoupat v oceánu a to je fajn zážitek. Jen se připravte, že oceán je studenější, ale nic co by se nedalo vydržet. Na tento výlet se můžete vydat i s dětmi, který jsou zvyklý na pohyb akorát s kočárkem tuto cestu nepodnikejte.

Po cestě jsou různé vyhlídky, které stejně jako celá cesta jsou překrásný a nabízí opravdu překrásné pohledy. Fotky nahraji v pořadí, jakém byly nafocené, tudíž si můžete aspoň takto trochu virtuálně tuto cestu projít. 

Takovýto pohled se vám naskytne už kousek od auta. Jak můžete vidět na fotce ten nejvyšší vrchol, tak tam povedou vaše kroky.

Místy bude cestu lemovat zábradlí. Byť není úplně cesta značená, tak za denního světla nelze zabloudit.

Přibližně po prvním kilometru vás zavede stezka na vyhlídku, která vám nabídne úžasný pohled na uskupení menších úzkých útesů sopečného původu, které se tyčí vysoko nad oceán, jež se o ně tříští. Ten kontrast modré hladiny, černých a oranžových špičatých útesů a ten svěží vzduch. Tyto útesy jsem měl možnost vidět už při předchozích návštěvách této zajímavé části Madeiry, když jsme fotili východy slunce, ale teprve až nyní jsem se dostal k nim tak blízko a mohl je spatřit v celé jejich kráse.

Od této vyhlídky vás čeká menší stoupání. Jakmile dosáhnete skoro vrcholu a chodník změní  směr, naskytne se vám krásný výhled na cestu po které jste kráčeli.

Jak můžete vidět na fotce, tak cesta je naprosto bezpečná a takřka po celou dobu jdete po krásném chodníku. Nelze zde zabloudit.

Po cca 600 metrech od předchozí vyhlídky dojdete na druhou vyhlídku, která opět nabízí nádherný výhled. 

Po dalších cca 700 metrech se ocitnete za mě asi v té nejhezčí části celé cesty. Zde v krátkém úseku vede stezka v úzkém koridoru a vy se ocitáte na hřbetu útesu a obklopuje vás z každé strany veliký sráz.

Za mě nejhezčí úsek trasy

V těchto místech máte možnost spatřit i v dáli stavbu obklopenou palmami. Jediný strom, který zde roste. Tato stavba se jmenuje Casa do Sardinha a jedná se historickou budovu, která v dnešní době slouží jako kavárna, díky níž se můžete zde občerstvit. Doporučuji si ale zjistit otevírací dobu. A když se pak podíváte výše nad kavárnu, tak spatříte prudší stoupání a za ním se pak už nachází konec stezky.

Jakmile projdete tuto část, tak se ocitnete na rozcestí. Každá trasa vás nakonec zavede k cíli, ale jedna z nich nabízí velmi zajímavou odbočku.

 Pokud budete mít teplejší počasí, jako jsme měli my a nejste tu vyloženě v zimě, tak doporučuji se vydat doprava a jakmile dojdete na další rozcestí, tak nejít hned k chatě ale naopak si udělat malinkou zacházku a sejít až k vodě.  Zavedou vás sem dvě cesty. Jedna po schodech, která vás nedovede na kamenitou pláž ale na plácek, kde můžete do vody skočit a nebo sejít po schodech. Já využil možnosti se schladit po cestě pod přímým slunečním svitem a okusil jsem teplotu oceánu. Voda teplá nebyla, ale vzhledem k tomu, že dnes byl nejteplejší den, tak mi to ani moc nevadilo. Akorát ti co se bojí hloubky, se zde asi moc nevykoupou. V těchto místech je i nástupní stanice pro delfíní safari.

Pokud se rozhodnete vydat odtud na pláž, tak nemusíte na zpět po schodech, ale místo toho překročíte kameny a pak podél útesů nad vodou na pláž dojdete. Zde je i krásná jakoby veranda, kde se můžete usušit a opalovat se. Pokud nefandíte opalování a přímí sluneční svit vám vadí, tak se můžete schovat v krásném přístřešku, který se nachází hned kousek nad onou verandou a je z něj krásný výhled na pláž a oceán.

Kolem přístřešku vede cesta, po které se vydáte dále ke svému cíli. Jakmile vystoupáte ten kousek, spatříte kavárnu a palmy kolem ní. V tu chvíli působí jako ostrov v pustině. Cesta je zde v podobě krásného chodníku.

Od kavárny vás čeká asi nejnáročnější část. Do cíle vám už zbývá něco málo přes 500 metrů a z toho vetší část je právě stoupání. Výškový profil podle seznam map je 51 metrů, což není moc. Jen si dejte pozor na zábradlí. Cesta zde už není tak pohodlná jako ve zbytku trasy. Místy je potřeba nohu zvednout výše a využít skulin, které se nabízí. Ovšem zábradlí, které svádí se ho chytit a třeba se přitáhnout je na některých místech porušené a koukají z něj železné dráty. Stačí málo a hned se zraníte.

Jakmile zdoláte toto stoupání, tak vás dělí od cíle poslední desítky metrů. Zde je opět cesta nenáročná.

Poslední metry stezky

Když jsme dorazili do cíle, tak se mi naskytl krásný pohled na úplně nejvýchodnější část Madeiry a na maják. Do těchto části se ale nelze dostat a tak se musíte spokojit aspoň pohledem na něj. Bohužel jak jsem původně plánoval zde fotit západ slunce, s představou, že onen maják bude hlavním objektem a bude krásně nasvětlený západovým světlem, tak jsem hned od toho opustil. Popředí zde je totiž nepoužitelné a navíc jak slunce šlo níže k horizontu, tak zapadalo za Madeirou a tudíž útesy vrhaly stín, který jak jsem se obával, by mohl dosáhnout i k majáku. 

Na samotném konci Madeiry, kam se dá dojít.

Jelikož z původního plánu rychle sešlo, bylo potřeba vymyslet jinou kompozici. Rozhodli jsme se vydat na zpět a hledat nějaký zajímavý pohled po cestě.

Nakonec nás hledání zavedlo až ke konci onoho prudkého stoupání. Dolu jsme nechtěli. Chtěli jsme mít pohled na Madeiru z výšky, ale jelikož zábradlí není vůbec fotogenické, tak focení cesty vedoucí dolu směrem ke zbytku ostrova také nepřicházelo v úvahu. Marek zde obcházel několik ještě nerozkvetlých rostlin, ale po chvilce přišel s nepořízenou a se slovy, že toto bude skutečně fotografický oříšek. Vojta nakonec našel jednu jedinou rozkvetlou rostlinu, která byla krásně modrá, ale bohužel kolem ní byla jen vyprahlá půda a tak to bylo chudé popředí. Nakonec jsem našel popředí, které nejvíce maskovalo zdejší oranžovou zem a oplývalo aspoň nějakou zelení. V pozadí byla krásně vidět celá Madeira a slunce jež za ní zapadalo. Jak jsem se tedy popral s fotografickým oříškem nechám na vás, ale já mam z fotky radost.

Nikon d 5600 a Tamron 10-24 g2

západ slunce z Ponta de São Lourenço

Po nafocení jsme se vydali nazpět k autu. Když jsme procházeli kolem kavárny, tak se na obloze objevily červánky a mě v tu chvíli mrzelo, že nejsme na nějaké vyhlídce. Záběr na zdejší útesy a nad nimi červánky, to by byla krásná fotka. Bohužel než jsme došli ale k nějakému fotografickému místu, tak bylo po všem. 

Cca v polovině jsme si na cestu už svítili čelovkami. A jak jsem psal zprvu, že přes den nelze zabloudit, tak večer se může stát, že v některým místech, kde cesta není tak zřejmá, můžete sejít. My jsme takto šli za nějakým párem, který kráčel před námi a ty to úplně netrefili a tak jsme se s nimi pak kousek vraceli. K autu jsme dorazili za absolutní tmy. Fotek jsem moc nedělal, ale i tak vám nahraji jednu fotku, jak to zde vypadá za tmy.

Foceno při pohledu nazpět. Jak můžete vidět, čelovka je zde naprostou nezbytností.

Snad se vám čtení včetně fotek líbilo a pokud vyrazíte na Madeiru, tak oblast Ponta de São Lourenço určitě navštivte. Věřím, že vás nezklame a rozhodně doporučuji vyrazit na místní vyhlídky na východ slunce.

V dalším článku se pro změnu vydáme do Ribeira da Janela. Zde se nachází pláž, která je fotografy hojně vyhledávaná a fotky z ní patří k těm nejčastějším obrázkům z Madeiry. A při té příležitosti se podíváme spolu, kde se dá na ostrově vykoupat.

zpátky na blog                                                                       další kapitola