Levády

Levády neodmyslitelně patří k Madeiře. Bez Levád by dokonce ani moc života na Madeiře nebylo. Ale co vlastně je ona leváda?

Historie osídlení ostrova začíná už v 15 století. Portugalští osadníci velmi brzo zjistili, že ne každá část Madeiry má stejný podíl vody. Zatímco na severu prší dostatečně a též je dost vody i v horách, tak jižní část ostrova, kde panuje příjemné subtropické klima moc bohatá na deště není a to byl problém. Rozhodli se tedy vytvořit síť levád, která má za úkol dopravit vodu ze severních části ostrova do té jižní, kde měli osadníci zemědělství. Je to tedy síť kanálů, která i v dnešní době plní svůj účel. 

Pro vás jako turistu mají levády hlavně jiný význam. V dnešní době se totiž využívají hojně jak turistické stezky. Břehy kanálů bývají zpevněné a rozšířené, aby byla cesta po nich komfortní a v některých místech se mohli i lidé vyhnout. Takže pokud letíte na Madeiru byl by hřích si aspoň jednu levádu neprojít. Odměnou vám bude krásný zážitek, protože spousta levád vám nabídne nezapomenutelný zážitek. Můžete chvilku kráčet obklopeny pokroucenými stromy a najednou se ocitnete na plošině, kde máte úžasný výhled na ostrov a pár metrů na to leváda v podobě kanálu s klidnou vodou nabere úplně jiných rozměrů, protože vede do menšího prudšího stoupaní a zatímco vy šlapete po schodech, tak vedle vás je menší vodopád. Jiná leváda vás zase zavede do nitra hory a bez čelovky se zde neobejdete.

Dalo by se říci, že čím více levád stihnete, tím vice Madeiru objevíte. Jelikož naše expedice byla prioritně zaměřena na focení a to hlavně východů a západů slunce, neměli jsme toliko času věnovat turistice. Ale nebojte, dvě jsme stihli a já vám je ukážu.

Ještě jedna zajímavost. I v současnosti funguje na ostrově jakási levádní policie. Každá část ostrova má svá pravidla, kdy mohou zalévat úrodu a to aby se dostala voda na všechny. A aby nikdo nepodváděl a nebo aby někdo se nesnažil ony levády různě zahradit ve svůj prospěch, je tam ta kontrola, která na vše dohlíží a řeší případné prohřešky. Bohužel byl prý i případ, kde jeden občan dal veliký balvan do kanálu a tak přesměroval tok vody na svůj pozemek. Samozřejmě všem ostatním se to nelíbilo a prý na něj naběhly s nožema v rukách.

Levada dos Balcões - nejsnazší leváda a k tomu životní zážitek

Jak jsme psal výše Levada dos Balcões je tou nejsnadnější a můžete se tak na ní vydat klidně i s dětma dokonce i staršími lidmi.  Jediné stoupání na trase je kousek od parkoviště a pak celá trasa už vede po rovince. Po celou trasu nemáte žádné výhledy do krajiny, ale zato projdete pár metrů obklopeny skálou. A pokud vás mrzí, že po cestě nebudou žádné pohledy do krajiny, tak se nebojte. Na konci této stezky a jeden z důvodu proč se na ní vydat, je vyhlídková plošina Balcões v překladu balkony. A mohu vám garantovat, že ty výhledy stojí zato. Ale dost bylo čtení a pojďme se podívat, jak stezka vypadá.

Jak můžete vidět, tak cesta je naprosto nenáročná a zvládnou jí i menší děti i starší lidé.

Výhled z vyhlídky na pravou stranu, které dominují hory. Obloha byla krásně dramatická.

Když jsme dorazili, tak panovaly hodně zajímavé podmínky.

Scenérie jak z Pána prstenu - pohled směrem k Mordoru.

Byl to krásný pohled, jak sluneční paprsky si postupně razily cestu skrz oblačnost a osvětlovaly část krajiny.

A pak se obloha protrhávala více a bylo rázem po dramatické podívané. Ale zato se objevila duha.

Pohled směrem k Porta da Cruz

Jak můžete vidět na fotkách, tak ty výhledy jsou překrásné. A jako pomyslnou třešničku na dortu a hezký životní zážitek vám navíc tato vyhlídka nabízí krmení ptáčků z ruky. Určitě jste někdy viděli na internetu zpomalená videa, jak lidem na ruku nalétávají volně žijící ptáci a krmí se z jejich dlaní. Určitě jste viděli ty krásné fotky, natažené ruky s otevřenou dlaní a na ní volně žijící pták a v pozadí krásná krajina. Pokud byste si přáli toto zažít a případně nafotit, tak tato vyhlídka je jedna z destinací, která vám to nabízí. 

Stačí natáhnout ruku s krmením a čekat. Nepotrvá dlouho a první letec navštíví vaší dlaň. Co vám budu povídat, je to krásný pocit, z kterého máte radost a i třeba hezké fotky případně video.

Nádherný a nezapomenutelný zážitek.

Fotek mam nespočet, ale pro ukázku si myslím, že bohatě stačí tyto. Marek byl tak hodný, že mi udělal fotku na památku a já zas pro změnu udělal fotku přítelkyně na památku. Tak si dovolím nahrát ještě nás dva.

Jen vás poprosím, abyste si sebou vzali ptačí krmení. Pro příště budeme chytřejší a vezmeme si sebou zrní.

Cesta nazpátek k autu je ta samá, po které jste sem přišli. Celý výlet vám moc hodin nezabere a je to ideální rodinný výlet, z kterého budou mít radost jak dospělý tak hlavně i děti.

Rabacal - Calheta - Levada do Alecrim

Toto místo je výchozím bodem pro více turistických cest. My jsme měli za cíl navštívit veliký vodopád, který mě nadchnul z fotky Marka a to z dronu a poté pokračovat dále. Lagoa do Vento tak se jmenuje jezírko, kde je onen vodopád, od něj vás dělí necelých 3 a půl kilometrů, ale rovnou zmíním, že cesta v porovnání od té předchozí - Levada dos Balcões je nejen delší, ale také o něco náročnější. Jezírko se nachází v menší nadmořské výšce takže vás čeká sestup výškového profilu 231 metrů. Nazpátek k autu musíte zákonitě ten stejný výškový profil nastoupat.

Krávy na parkovišti

Krásná informační tabule na začátku stezky, je zde i provozní doba

Od informační cedule jsme ušli pouhých několik desítek metrů a už jsme měli na cestě hned první překážku. Kráva se usadila na chodníku a nezdálo se, že by jí turisti nějak vyváděli z míry. Zatímco zbytek naší skupiny podešel zábradlí a obešel jí, tak já jsem si ji vyfotil. A světe div se, dala se do pohybu a tak jsem šel za ní.

Zprvu kráčíte po chodníku pod širým nebem, ale krátce na to, se napojíte na cestu podél vodního toku a v této části jste již obklopeny z každé strany nižším jehličnatým porostem, který postupně nabírá na výšce. Ani se nenadějete a stromy, které rostou podél levády, svými větvemi zastíní oblohu.

Jak můžete vidět na fotce výše, chodník v některých částech je užší, ale vždycky je lemovaný zábradlím. Nemáte kde zabloudit a jedná se o hezkou vycházku. Po pravé straně máte skály a po levé je sráz dolu, který ale většinu úseku nevidíte, protože je zarostlý. Po kilometru a půl od parkoviště vás čeká první vyhlídka. Po celou tu dobu jdete převážně bez výhledu do okolí i na nebe a nyní se vám otevře nádherný výhled do místní krajiny.

Doporučuji se výhledem pořádně pokochat, protože na delší dobu to bude jediné takové okno. Kráčíte po chodníku dále a opět vás obklopují z pravé strany skály a z levé strany stromy. Po cca 400 metrech vás čeká menší překvapení. Zatímco jste celou dobu kráčeli po rovině a voda v kanálku měla klidnou hladinu, tak teď jsou před vámi několik schodů a vedle nich stéká prudce dolů voda a vytváří tak menší vodopád.  

Cesta nadále vede opět převážně po rovině a po 800 metrech dorazíte na rozcestí. A tady levádu opustíte a vydáte se dolu po schodech směrem k vodopádů, od kterého vás dělí necelý kilometr. 

Rozcestí na kterém se vydáte podle ukazatele doleva. Nyní vás čeká dlouhý úsek klesání.

Po celou dobu vás čeká klesání, přičemž první výhled do krajiny se vám naskytne kousek od vašeho cíle. Marek šel jako první a tak nám radostně nahlásil že vidí duhu. V hlavě se mi objevil obraz velikého vodopádu a před ním krásná duha. Avšak realita byla úplně jiná. Jakmile jsem i já onen pohled spatřil, tak mě nadšení opustilo.

Když jsme dorazili k jezírku, tak pohled to byl ještě horší. Místo impozantního vodopádu bych to přirovnal spíše ke kapajícímu kohoutku, akorát v mnohem větší velikosti. Bohužel asi daň za krásné počasí, které pak panovalo i po celou dobu naší expedice a tak moc vody v krajině nebylo. Jelikož ale zbytek expedice dopadl na jedničku a přivezl jsem si spousty krásných fotek a zážitků ( i tento výlet byl nádherný ) tak mě to nemrzí a třeba se poštěstí příště a přivezu fotku velkolepého vodopádu. Aspoň jsem ale viděl duhu nad vodní hladinou v místě kam dopadal onen čůrek a tak jsem nafotil aspoň jí.

Jelikož jsme tento výlet započali až později odpoledne, tak nyní už bylo po 17 hodině. Cesta od vodopádu pokračuje dále, k dalšímu vodopádu a volně naváže na jiné levády a nebo je možnost se vrátit k autu stejnou cestou a nebo jít jinudy a navštívit chatu Rabacal, která nabízí občerstvení ale hlavně zážitek v podobě krmení z dlaně volně žijícího ptactva. Za nás rozhodnutí jednoznačné. 

Jelikož vody moc nebylo, tak nemělo význam jít k dalšímu vodopádu a místo toho si chtěla splnit přítelkyně její přání a to krmit volně žijící ptáčky. Vydali jsme se tedy nazpět a čekalo nás stoupání po schodech, které trochu prověří vaší kondičku. Nešli jsme ovšem úplně nahoru k onu rozcestí, ale odbočili jsme dříve a vydali se stezkou k chatě. Byla to nádherná cesta, která nabízela i hezké výhledy do okolí. Zprvu jsem cestu postupně fotil, ale poté jsem se rozhodl si jí v klidu vychutnat a nefotit. Ono totiž na živo i ta cesta má krásnou atmosféru ale z té fotky, to není tolik cítit, jako kdyby jste tam byli osobně. Fotky nahraji, tak jak jsem je pořídil po sobě. 

Stoupání k rozcestí, odkud vede cesta k chatě.

Od rozcestí budete mírně klesat.

Většinu trasy půjdete takto uzavřeným koridorem, ale nebojte, čeká vás pár momentů, kdy uvidíte okolní krajinu.

Po celou dobu jdete po krásné cestě a nemáte kde zabloudit.

V pozdější fázi, si musíte dávat pozor, abyste se nebouchli do hlavy.

Po této části vyjdete na silnici, kterou přejdete a čeká vás závěrečné klesání k chatě. Tato část cesty je po krásném chodníku obklopený stromy. 

U chaty už nějací lidé byli a tak jsem jí nefotil. V chatě se můžete občerstvit a je tu i hezké venkovní posezení a to dokonce i hned pod chatou, kde jako bonus máte záchody ale i hezký výhled do krajiny. Dále zmíním, že je u chaty možnost si natočit pitnou vodu.

Toto byla naše první leváda a tak zde po prvé v životě krmila přítelkyně volně žijící ptactvo. Fotky jsem jí nedělal, ale místo toho má na památku zpomalená videa. Její radost byla obrovská.

Čas plynul a bylo jasné, že dnes už žádné focení západu nestihneme, ale to nás nemrzelo. Nafotili jsme zajímavé fotky ráno na Ribeira da Janela a poté jsme si užili les Fanal, z kterého jsme si též odvezli nádherné fotky, k tomu oběd tak trochu taky zážitek a k tomu tento krásný výlet.

Cestu na zpět jsme zvolili tu nejkratší a tak jsme od chaty vystoupali 200 metrů a dostali se na silnici, kterou jsme před tím přešli. A po této silnici jsme už jen stoupali a takto jsme došli až k autu.

Madeira je plná takto krásných levád a upřímně doufám, že při příští návštěvě stihneme nějaké další projít, protože po turistické stránce je to si myslím jedno z nejlepších, které Madeira nabízí a osobně si myslím, že čím více levád projdete, tím více Madeiru objevíte.

Snad se vám čtení včetně fotek líbílo a třeba i na návštěvu Madeiry navnadilo.

V poslední kapitole se podíváme na zbylé zajímavosti, které jsme na ostrově za týdenní návštěvu stihli navštívit, k tomu si povíme něco o kuchyni. A hlavně se podíváme, jak dopadlo dobrovolné focení za východu slunce, kdy většina skupiny se rozhodla jedno jediné ráno vyspat a já jako jediný s Vojtou jsme vstali a vyrazili fotit.

zpátky na blog                                                                poslední kapitola