Třetí den - Ledovcové řeky, kaňon Fjaðrárgljúfur a další zajímavá místa

Třetí den naší expedice a druhý den na Islandu jsme započali snídaní formovou švédských stolů. Bylo to jediné ubytování, kde jsme měli v cenně i snídani. Tento typ snídaní miluji, protože jako fotograf si jich moc neužiju, jelikož většinou když se snídaně podává, tak jsme někde na focení východu slunce. Zde asi není potřeba to nějak rozepisovat a postačí jedna fotka.

Moje snídaně. Aspoň trochu zmírnila pachuť z předešlé události.

Čekal nás několika hodinový přejezd do oblasti Vík i Myrdal. Pokaždé, když jsme měnili na Islandu ubytování, tak jsme jeli v úplně narvané Dacii Duster. Neumím si představit, že bychom měli mít menší auto.

Dacia Duster - skvělý parťák na Islandu, který zvládl i náročnější terén. 

Skógar Museum 

Jedno z mnoha přání, které jsem měl ohledně focení, byla i místní architektura jako jsou třeba červené domečky na Lofotech. Bohužel jsem se dozvěděl, že na Islandu toho moc není. Udělal mi ale Marek radost, když mi zastavil po cestě do Víku u místního muzea, který vypadá jako skanzen. Jako včera, tak i dnes byla fádní bílošedivá obloha, ze které bohužel stále pršelo. To mi ale nezabránilo a šel jsem si vyfotit krásné černé domky, v zelené kopcovité krajině. Stačila krátká chvíle a opět jsem byl promočený, nemluvě o mé výbavě, ze které ta voda ztékala. Výsledné fotky se mi ovšem líbí a mám z nich radost. Troufám si říci, že to podnebí zrovna těmto fotkám sluší. Fotil jsem přes zídku. Do areálu je zpoplatněný vstup a navíc u kasy jsem si všiml, že byla cedulka zákaz focení.

Šedivá obloha těmto fotkám zrovna sluší.

Chudák výbava dostávala pořádně zabrat.

Vík í Mýrdal

Vík í Mýrdal je jednoznačně povinou zastávkou na Islandu. Jedná se o hezké malé městečko a hlavně oblast, kde jsou krásné černé pláže a z nichž jedna jménem Reynisfjara je tou nejnebezpečnější na světě. Krom pláží je tam i krásný kostelík, před kterým kvetou v létě lupeny a dobře se dají zakomponovat do fotografie. Kostelík je navíc večer osvětlený. Jako bonus je blízko i hora Dyrhólaey. Na vrcholu útesů najdete maják a krásné výhledy na černé pláže v okolí. Hlavním lákadlem je ovšem přítomnost Papuchalků. A když už jsem zmínil Papuchalky, tak samozřejmě jsme zkusili hned jako první zajet, zda se nám poštěstí je nafotit. Bohužel náš první pokus nedopadl dobře, jelikož stále pršelo a foukal studený vítr, tak Marek vyběhl z auta sám, okouknout situaci. Viděl pouze jednoho papuchalka a v dešti by to nemělo moc cenu. Navíc hodina nebyla ideální. byli jsme zde odpoledne a Papuchalci jsou v tento čas na moři a loví ryby. Nejlepší čas je spatřit a fotit, je buď brzo ráno a nebo pak na večer. 

Za zmínku určitě stojí i místní obchod. Jedná se o menší nákupní komplex, takže krom potravin je tu i veliký obchod s oblečením ICE WEAR ( Islandská značka oblečení ) a také je tu veliký výběr suvenýrů. Právě zde jsme si nakoupili suvenýry v podobě sošek papuchalků a různých magnetek. A hlavně jsme navštívili druhé patro, kde měli výprodej zimního oblečení a to hlavně bund. Původně měla v plánu nakupovat pouze přítelkyně, ale neustálé deště a zima mě přiměla se též podívat po vhodné bundě do místních podmínek. A výběr měli ohromný. Po chvilce hledání jsme našli tu pravou. Bunda, která byla přesně stvořena do místních podmínek. Zateplená vlnou z místních ovcí a vrchní materiál jakoby z gumy, díky tomu je v bundě  krásně teplo, neprofoukne ani v silném větru a hlavně neproteče a to jsem prošel i vodopádem. Jako bonus byla cena. Jelikož se jednal o zimní výprodej tak stála po přepočtu na naše krásné 4 000kč a za takové peníze u nás pořádnou bundu neseženete.

A novou bundu jsme hned otestovali na černé pláži za obchodem. Počasí bylo stále zoufalé a nebylo ani pořádně vidět do dáli, jak obloha seděla kousek nad zemí.

Nové bundy, které jsme si hned zamilovali.

Druhé ubytování.

Po nákupu potravin a krátké obhlídky černé pláže, jsme jeli na druhé ubytování, které jsme měli poblíž. Na první pohled nás hostel nadchnul. Krásná vstupní hala, hezké společné záchody a sprchy. Veliká prostorná kuchyňka a menší pokoje s velkými postelemi ve stylu paland. Takže čtyřlůžkový pokoj je pro osm lidí. ( To jsme ale nevěděli. )

Vstupní hala. Na druhé fotce vidíte schody vedoucí do společné kuchyňky.

Po nastěhování kufrů do pokoje a po rychlém obědu v podobě Expresmenu jsme vyrazili do terénu.

Yoda Cave

Počasí bylo stále o ničem. Obloha seděla nyní už na zemi a po struktuře mraků žádné stopy. Jediné pozitivum bylo, že konečně přestalo pršet. Naše první zastávka byla u Yoda Cave. Ten kdo zná svět Star Wars, tak určitě zbystřil. Tato jeskyně je skutečně pojmenovaná podle slavné postavy z tohoto zajímavého světa. Parkoviště se nachází jen pár desítek metrů od jeskyně a je tak snadno dostupná. Vzdálenost od Víku je pouhých 15 kilometrů a tak jste tu z města během chvilky.

Vstup do jeskyně

Už samotný vstup do jeskyně vás zaujme, ale samotného Yodu to ještě moc nepřipomíná. Jeskyně není nikterak veliká, ale překvapilo mě, jak vysoko je její strop.  Jakmile dojdete na konec jeskyně a otočíte se, pochopíte proč se jí říká Yoda Cave. Samotného mě ta podoba zaskočila, až jsem snad ani nechtěl věřit vlastním očím.

Yoda Cave. Ta podoba je až neuvěřitelná.

Jak se mi líbilo podnebí při předchozím focení muzea, tak zde jsem byl nadšený. Neumím si představit jiné podnebí. Kdyby třeba byla modrá obloha, tak si myslím, že by tolik ten zajímavý tvar nevynikl a mraky by zas mohly odvádět pozornost diváka. Velmi oblíbené je zde i focení lidí, kdy ten dotyčný nebo dotyčná si stoupne na ten větší kámen v popředí.

Ledovcové řeky

Návštěva jeskyně nám moc času nezabrala a pokračovali jsme dále. Byl to třetí den naší expedice, byť na Islandu teprve druhý a já neměl ještě nějakou pořádnou fotku. Ano, měl jsem radost z fotek černých domků a nyní z jeskyně, ale to jsou takové doplňkové fotky do alba a proto jsem upínal svou pozornost na naší další zastávku.

Ledovcové řeky patří k jedním z klenotů Islandu a rozhodně jsou důvodem pro koupi drona. Ráďa si dokonce drona právě kvůli nim koupil. Celkově Island je snad z dronu ještě úchvatnější a můžete si přivést úžasné fotky, jen si dejte pozor. Za prvé - Island je dost větrné místo a za druhé - u známých turistických destinací, jakou jsou třeba vodopády, máte cedule zákaz dronu.

Marek měl vyhlídnuté místo, které nebylo až tak daleko od Víku. Chvilku nám trvalo, než jsme našli ideální místo odkud dron vypustit. Od silnice to bylo totiž vzdálenější a nechtěli jsme riskovat v silném větru, letět zbytečnou vzdálenost navíc a plýtvat tím i baterku. Když jsme vystoupili z auta, tak foukal docela silný vítr a moc se mi drona vypouštět nechtělo. Marek se toho ale nebál a poslal ho do vzduchu. Jelikož vlastní DJI Mini 4 pro, který je malý, byl jsme zvědavý, jak se popere s tím silným větrem. Překvapivě za celou dobu se mu jen jednou objevilo varování proti silnému větru a tak po jeho hecování jsem se odhodlal i já se svým Air2s, který je větší a těžší. A jak jsem byl v tu chvíli neskutečně vděčny, že Marek nás namotivoval, protože z toho vznikly fantastické fotky o kterých jsem snil.

Tato fotka patří k mým nejoblíbenějším z celého Islandu. Splněný sen.

Ledovcové řeky jsou velmi vděčným motivem na focení. Tolik kompozic, klidně byste zde mohli využít všechny baterky, které máte a přesto byste zvládli nafotit jen jejich část. Na Islandu je spousta takových řek a liší se i samotnou barvou, takže klidně můžete narazit i na žlutou barvu. K jejich nalezení ale doporučuji prohlédnout buď Google mapy a nebo mapy.cz a dát si satelitní zobrazení. Ze samotné země totiž ty krásné barvy nejsou vůbec vidět.

Kaňon Fjaðrárgljúfur

Hlavní cíl dnešní cesty byl splněn a my jsme nabrali směr zpátky k ubytování. K další zastávce nám Marek pověděl, že jí proslavil Justin Bieber. Někteří už asi tuší, mě ale tato informace nic neřekla a bál jsem se, co to bude za místo. Naštěstí se ukázalo, že toto místo mám též na svém seznamu míst, které chci navštívit a nafotit. Tuto soutěska vznikla pomocí eroze a řeky Fjardrá, která ho vyhloubila podle ní je i pojmenovaný. Jeho hloubka dosahuje dokonce i na některých místech 100 metrů Jednoznačně je to jedno z míst, které stojí za návštěvu. Navíc je dobře i dostupné. Pojedete po hlavní silnici a pak odbočíte na zpevněnou cestu, která vás zavede až k parkovišti. Od parkoviště vás čeká menší výšlap, který není nijak náročný po pohodové cestě. Po cestě potkáte pár vyhlídek, ale doporučuji dojít na tu hlavní, která je vzdálená kilometr od parkoviště. Vyhlídka není nijak překrásná, ale svému účelu bohatě postačí. Je z ní totiž ten nejhezčí výhled na kaňon. Ten pohled vás uchvátí. Jako bonus byla i samotná obloha. Konečně už nepršelo a místy se začala i protrhávat a tak jsme po prvé za celou dobu mohli spatřit i nějaké mraky.

Kaňon Fjaðrárgljúfur - úžasný pohled

Vyhlídková plošina má dvě ramena a tak až se pokocháte tímto výhledem, doporučuji se otočit a navštívit i tu zbylou část, kde máte výhled na vodopád Mögárfoss.

Vodopád Mögárfoss.

Jelikož jsem chtěl i nějakou společnou fotku z Islandu s přítelkyní, tak jsem poprosil Marka, aby nás vyfotil na památku. Na fotce si můžete všimnout vzhledu oné vyhlídky.

Já s přítelkyni na vyhlídce.

Při cestě nazpět jsme se zastavili u další ledovcové řeky. Bohužel vítr foukal tak silný, že ani Marek to nechtěl risknout a to už je co říci. Mě ale zaujal pohled do dáli, kde byla vidět část ohromného ledovce Mýrdalsjökull, na jehož vrchol dopadaly sluneční paprsky. Byly to vůbec první sluneční paprsky, které jsme na Islandu viděli a já doufal, že tímto skončila ta hrozná fádní obloha a další dny, nám nabídnou krásné východy i západy sluncí. Jelikož byl  ledovec skutečně hodně vzdálený, tak jsem vyměnil širokoúhlý objektiv za teleobjektiv. Vítr foukal tak silný, že jsem se musel lokty zapřít o střechu auta, jinak bych neměl šanci to udržet. Do popředí jsem zvolil ledovcovou řeku a tak si můžete všimnout, že skutečně ze země nic nenasvědčuje tomu, že by byla tak úchvatná a pro nafocení je potřeba skutečně dron a nebo si zaplatit vyhlídkový let.

Ledovec Mýrdalsjökull osvětlený slunečními paprsky. Fotka byla nafocena pomocí teleobjektivu.

Černá pláž u Víku

Další focení bylo v plánu ve Víku, kde jsme chtěli nafotit černé pláže a jak jsme nově doufali, tak i se za´jímavou oblohou. Bohužel naše naděje na hezký západ a východ slunce vzala hned za svou, jakmile jsme projeli za zatáčku a pohlédli do dáli směrem k Víku. Zatímco za námi se obloha protrhávala, tak před námi byla stále bílošedivá bez známky jakýkoliv mraků.  

Když jsme dorazili na černou pláž nacházející se kousek od obchodního centra, tak se obloha  protrhávala, dokonce ani neseděla na zemi jako v předchozí den, ale bohužel poprchávalo a foukal dost silný vítr. Nafotil jsem zde dohromady tři kompozice, ale vzhledem k podnebí, jsem dvě fotky nakonec převedl do černobílé a jednu ponechal barevnou.

Černá pláž u Víku ( černobílá fotka )

Černá pláž u Víku, jak můžete vidět, tak slabě poprchávalo.

Rozbouřený oceán ( černobílá fotka )

Mrzí mě, že nám počasí nepřálo, jelikož zde by se krásně fotilo za zajímavé oblohy.

Reynisfjara - nejnebezpečnější pláž na světě

Po večeři na ubytování nás Marek vzal  ještě ke konci dne na pláž Reynisfjara, která je u Víku a je to asi nejvíce známá a možná i nejkrásnější pláž na celém Islandu. Černý sopečný písek omývaný atlantickým oceánem, jeskyně z čedičových komínů v ohromném skalním uskupení, k tomu vykukující z oceánu krásné útesy, připomínající z určitého úhlu trojzubec. Toto místo musíte jednoznačně navštívit a patří za mě k těm top místům na Islandu. Avšak musíte se mít na pozoru. Tato pláž krom superlativu má i jedno nemilé prvenství. Jedná se o nejnebezpečnější pláž na světě a to z dobrého důvodu. Několik lidí zde už zemřelo. Vlny zde dokáží být dost divoké a hlavně nepředvídatelné. Takže zatímco několik vln dosáhne stejné vzdálenosti, tak ta další je o několik metrů ne-li desítek metrů překoná a to pak nepozorné lidí dokáže spláchnout a natáhnout do oceánu, odkud už cesty není. 

Rozhodně vás od návštěvy nechci odradit a nemusíte mít strach. Stačí se chovat zodpovědně a navíc hned na parkovišti je varovný semafor a všechno dobře rozepsané. 

Varovný semafor na parkovišti, před samotným vstupem na pláž. Rozhodně doporučuji se řídit varováním.

Na fotce to není vidět, ale nám svítilo oranžové světlo. Takže jsme se na pláž vydali, ale byli jsme opatrný a pozorně vlny sledovali. Kompozici jsem nemusel hledat nijak dlouho a ten nejzajímavější pohled byl na jednu stranu směrem k jeskyni a k blízkým skalním útvarům vystupující z oceánu. Vzhledem k nevábné obloze jsem se rozhodl nasadit ND filtr o síle 64, který zde byl velikým pomocníkem. 

Pláž Reynisfjara - nejnebezpečnější pláž na světě a asi ta nejkrásnější pláž na celém Islandu

Udělal jsem zde několik fotek a na každé jsou vlny z oceánu jinak vzdálené. Nejvíce se mi líbí ta kterou vidíte výše. Poté jsem trošku změnil kompozici a celý pohled si trochu přiblížil.

Ten kontrast černé a bílošedivé je úžasný.

Pokud vás zajímá jak fotky vypadají před vyvoláním, tak vězte, že nebylo potřeba takřka žádných úprav. Postačil jen ten ND filtr. 

Nikon d 5600 a Nikkor 16-80 + ND Filtr 64x VFFOTO

Všimněte si času, kdy jsem fotil. Jak můžete vidět, tak v tomto období na Islandu není vůbec tma. 

Během chvilky se přihnala přeháňka a to byla konečná pro focení. Původní plán bylo fotit i za východu slunce, ale to vzhledem k počasí nemělo cenu na něj čekat a jeli jsme na ubytování, se aspoň trochu vyspat.

Tento den byl bohatý na výlety a fotozastávky. Po prvé jsme viděli aspoň v dáli sluneční paprsky a konečně jsme byli úspěšný i po fotografické stránce. 

předchozí kapitola                                                                 další kapitola