Desátý den - odpočinkový den, zakončený krásným západem slunce.

Brzo ráno mě probudilo horší dýchání. Všichni ještě spali a tak jsem se rozhodl pro ranní vycházku do okolí. Kousek o hostelu byla ptačí pozorovatelna a tak jsem se tam vydal. Podnebí bylo šedivé doslova fádní a byla slušná zima. Ani si nevzpomenu jak dlouho jsem byl venku, než mi přítelkyně volala, že už jsou všichni vzhůru a čeká nás snídaně.

Ztroskotaná loď

Po snídani jsme se rozhodli udělat krátkou vycházku ke ztroskotané lodi. Ideální výlet do takovéhoto nefotogenického počasí. Byl jsem rád, že nemusím sebou tahat fotobatoh. Na místě jsem usoudil, že by ND filtr neuškodil, ale neměl jsem sebou stativ. Nikdo z nás neměl sebou stativ, všichni jsme ocenili vycházku na lehko.

Tento motiv by se mi rozhodně líbil s polární září. Na pláži byla spousta mušlí, ale žádnou hezkou se mi nepodařilo najít.

Po obhlídce vraku jsme se vydali nazpět k autu a na další zastávku jsme už přejeli autem.

Vodopád Svöðufoss

Jak jsem dříve psal, že Island vyniká i nespočtem velikých vodopádů, tak toto je ideální příklad. Vodopád Svöðufoss jsme původně neměli v plánu a ani jsme o něm nevěděli, ale přesně jako ta loď nás zaujal z dálky a stejně jako naše předchozí zastávka, je malý kousek od ubytování. Autem jste na parkovišti do deseti minut. Kdybyste se rozhodli jít pešky, tak vzdálenost je pouhých 4.5 kilometrů.

Jak jsem psal hned v úvodu, vodopád nelze přehlédnout a je vidět i z veliké dálky. Za ideálního počasí se vám naskytne úžasný pohled a to i na focení. Veliký vodopád v zelené krajině a za ním  obří ledovec Snaefellsjokull. Nenechte se ale zmást, byť na fotkách vypadá, že je ledovec hned za vodopádem, tak ve skutečnosti je dělí veliká vzdálenost. Bohužel mi jasné počasí neměli a tak jsme ledovec neviděli, ale vodopád ano.

Od parkoviště vás čeká pohodová krátká vycházka. Hned kousek od parkoviště je vyhlídkové místo, ale doporučuji zde se pouze pokochat a pokračovat dále. Dnes mi byly opět holinky ideálním společníkem, jelikož jsem kvůli fotce vlezl i do vody. 

Vodopád Svodufoss. Jak můžete vidět, rozhodně se nejedná o malý bezvýznamný vodopád.

Jak si můžete všimnout, tak se skutečně nejedná o nějaký malý vodopád. A takových na Islandu najdete více. Měli jsme radost, že se obloha začala protrhávat, jelikož toto byl náš poslední večer na Islandu a tudíž poslední možnost na focení západu slunce v této oblasti.

Do západu ale ještě nějaký čas zbýval a tak jsme si sjeli do blízkého městečka Ólafsvík, koupit si pizzu na oběd.

Islandský meč

Ten kdo už nějaké fotky tohoto motivu viděl, tak asi tuší, kam naše cesta po obědě vedla. Kdo nemá tušení, tak nevadí, hned se dozví.

Přítelkyně si během včerejšího západu slunce všimla, že se u Kirkjufellu vyskytuje druh kačen, které jinde nejsou. A tak měla veliké přání je nafotit. Marek jí tedy po cestě zastavil u Krkjufellu a my dál pokračovali po hlavní silnici. Od Kirkjufellu je toto místo vzdálené autem cca 13 kilometrů. Pokud si budete tento motiv přát nafotit, tak budete potřebovat dron. A proč vlastně meč? Myslím si, že jedna fotka vydá za sto slov.

Islandský meč vyfotografovaný pomocí DJI Air2S

Tomuto motivu by slušela i fotka na výšku, ale můj dron to neumí a tak ořezem docílím stejného obrázku ovšem za cenu ztráty rozlišení.

Měli jsme štěstí, že zrovna dneska byl snesitelný vítr a tak jsme mohli po delší době opět vzlétnout a myslím si, že byť nejsou fotky za východu či západu slunce, tak i přesto se povedly.

Další zastávka u majáku Svörtuloft - Alkoun úzkozubý

Návrat k majáku jsem uvítal, jelikož se mi líbila fotka přítelkyně, kde zakomponovala dřevěný chodník jako vodící linku. Bohužel podnebí bylo nezajímavé a tak fotka už na displeji zrcadlovky moc nenadchla a asi i proto zatím leží na paměťové kartě.

Co mě mile překvapilo, tak že zde hnízdí krásný pták a to Alkoun úzkozubý. Hnízda mají na skalních útesech pod majákem, ale pokud si je přejete nafotit, tak teleobjektiv je naprostou nezbytnosti a zde mi ani snad ohnisko 600 nestačilo, musel jsme ještě trochu fotku ořezat. Bohužel nemam tedy nějakou portrétní fotku, ale aspoň se mi podařilo dobře nafotit jejich hejno. Přítelkyně na svůj coolpix nafotila dokonce i vajíčko.

Čas plynul a nám se pomalu blížil čas západu slunce a měli jsme před sebou dilema. Obloha v dáli se protrhávala a nám bylo jasné, že nás čeká parádní západ slunce. Buď zde sečkáme a nafotíme maják za krásné barevné oblohy a to i z dronu a nebo přejedeme k černému kostelíku, kde v předchozí noci jsme přijeli pozdě, případně se znovu vrátíme ke Kirkjufellu. Já byl připravený se podřídit zbytku, vědom si, že asi všude pořídíme parádní fotky, ale zároveň jsem si moc přál krásnou fotku Kirkjufellu při západu slunce.

Parádní západ slunce u Kirkjufell

Jak už z nápisu můžete tušit, vyhrál nakonec Kirkjufell a já doufal, že tentokrát to vyjde parádně a nebudu litovat, že jsem skupinu přesvědčil ještě jednou se vrátit.

Naše cesta nevedla ale hned na parkoviště nýbrž k vodní ploše pod horou. Marek zde vypustil drona a musím říci, že pořídil zajímavou fotku. Mě osobně to lákalo též, ale celou dobu jsem sledoval oblohu a měl jsme obavy, abychom neprošvihli nejlepší podmínky, zatímco bych poletoval s leteckým parťákem. Nakonec obavy to asi byly zbytečné, jelikož Marek létal docela dlouho a tak bych to i já stihl.

Když jsme dojeli na hlavní parkoviště, tak to bylo už několik aut a já se obával, že se tam budeme mačkat, v horším případě nezbyde na mě místo. Na nic jsem tedy nečekal a hned po zaparkování jsem si to rychlým tempem namířil na fotoflek. Zatímco večer předtím jsme tam byl takřka sám a měl jsme dost prostoru, nyní jsem dorazil asi jako čtvrtý a nejlepší místo tam měli tři lidé z fotoworskhopu. Podmínky byly každou chvílí zajímavější a zajímavější a já si všiml, že zatímco hlavní motiv není skoro nasvětlený, vrcholky okolních hor se začaly barvit překrásným červeným světlem. Byl jsem z toho dost nesvůj. Luxusní podmínky na focení a my byli na v tuto chvíli nevhodném místě. Psal jsem dokonce Markovi, zda se nepřesuneme jinam, ale Marek byl za námi v dáli v kopcích, kde našel neokoukanou kompozici s malým vodopádkem, který využil jako vodící linku. Rozhodně nehodlal své místo opustit a někam přejíždět a Radek fotil kompozici s vodní hladinou a byl též spokojený. Nechtěl jsem nevyužít toho božího světla a zasněžených a tak jsem se vzdal místa a stativ přendal o dva metry jinam a širokoúhlý objektiv vyměnil za teleobjektiv. Takže zatímco všichni fotografové fotili jedním směrem, já jako jediný koukal na protější stranu.

Nikon d5600 a Tamron 150-600G2

A svého rozhodnutí nelituji, protože díky teleobjektivu se mi podařilo zachytit vrcholek zasněžených hor osvětlený překrásným načervenalým světlem.

Byla to krásná podívaná.

Zasněžené vrcholky hor nasvětlené překrásným světlem a k tomu modrá obloha obohacena o mraky osvětlené do červena. Co více si přát.

Přesně takovéto světlo je snad to nejkrásnější a takové podmínky jsou k nezaplacení. Škoda jen, že jsme nebyli na jiném místě a mohli tak zachytit více zajímavějších kompozic.

Nad horou Kirkjufell se krásně začaly barvit mraky a mě se dokonce podařilo najít nově i dobré místo na focení. Jelikož slunce nakonec nezasvítilo skrz mraky a tak opět nebyl potřeba řešit antireflex, rozhodl jsem se zkusit nafotit panorama, ale zde by jednořadé rozhodně nestačilo a tak po prvé v životě jsem zkusil dvouřadé panorama. Výsledné panorama jsem skládal z 36 fotek přičemž jsem využil expoziční bracketing 3x Takže spodní řada byla šest fotek x 3expoziční bracketing a horní řada též šest fotek x 3expoziční bracketing. 

Majestátní hora Kirkjufell při západu slunce. Panoramatické fotka složena z 36 fotek po dvouřadách. Vyfotografované na Nikon d5600 a Nikkor 16-80

Z výsledné fotografie mam neskutečnou radost a nakonec jsem rád, že jsme se opět navrátili. A i ostatní ze skupiny jsou se svými fotkami spokojeni. Byl to náš poslední západ slunce na Islandu a Island se s námi rozloučil parádně. Jak katastrofálně naše expedice započala, tak až neuvěřitelně suprově skončila.

Nechtělo se mi věřit, jak je obloha stále barevná. U nás takové červánky trvají krátkou chvíli, tady ale klidně několik hodin a tak když sluneční světlo byť slabé úplně ustálo, celou scenérii jsem si přiblížil a vyfotil fotku po západu slunce.

Ikonická hora Kirkjufell po západu slunce s úžasnými červánky. Fotka byla fotografovaná Na Nikod d5600 a Nikkor 16-80 s ND filtrem 64x.

Byla to dechberoucí podívaná a s láskou budu na tento večer dlouho vzpomínat. Pokud se někdy na Island navrátím, tak bych rád Kirkjufell opět navštívil, ale jelikož mam hlavní fotku, z které jsme nesmírně šťastný, budu chtít zkusit druhou známou kompozici a to s vodní hladinou ideálně za dokonalého zrcadlení.

Klidně bysme tu ještě vydrželi a sledovali tu úžasnou oblohu až do východu slunce, bohužel druhý den nás čekalo brzké vstávání kvůli dlouhému přejezdu na letiště a tak Marek zavelel k odjezdu. Nechtěli se mi jentak nechat ty boží červánky, ale neměl jsem na výběr. Marek byl ale hodný. Vysadil všechny na ubytován ía mě ještě odvezl na rychlé vyfocení známého kostelíka, který je blízko ubytování.

Kostel Ingjaldshólskirkja

U tohoto kostelíka doporučuji zastavit. V červnu poblíž kostela rostou pupeny a tak se dají krásně zakomponovat do popředí a při tom správném světle vznikají překrásné fotky. Jako další možnost jak ho nafotit, je využít příjezdovou cestu k němu jako vodící linku.

My dorazily, když červánky už slábly a hlavně Marek spěchal nazpět, takže zde nebylo moc času na vymýšlení, ale i tak si myslím, že jsem si odvezl fajn fotku na památku.

Kostel Ingjaldshólskirkja po západu slunce.

Bylo to úplně poslední focení na Islandu a zároveň jediný kostelík, který se mi podařilo nafotit a jsem s fotkou spokojený. Bohužel tak kostelíky spolu s aktivní sopečnou aktivitou a duhovými horami zůstaly nenaplněny a rád bych časem doplnil album Island i o tyto fotky.

Během chvilky jsme dorazily na ubytování. Rychlou sprchu a jít spát. A´ť se aspoň trochu prospíme před dlouhou cestou.

předchozí kapitola                                                         poslední kapitola